Terka a její cesta

Už jako malé smrádě jsem toužila po tom, začít jezdit na koních, a ten sen se mi splnil. Od 7 let jsem začala aktivně jezdit a zúčastnila se i pár hobby závodů. V roce 2011 jsem se rozhodla touto cestou pokračovat tak, že jsem šla studovat Střední školu chovu koní a jezdectví Kladruby nad Labem, kde jsme denně jezdili x koní - mladé, staré, ty lépe přiježděné, ty hůře přiježděné a i ty, kteří nebyli obsednutí. Byla to obrovská zkušenost pod vedením odborných mistrů a intenzivního pravidelného výcviku. Měla jsem možnost jezdit voltiž, zapřahat, skákat, jezdit čtverylky, obsedat hřebce, zúčastnit se jako jezdec spousty akcí jako jsou výkonnostní zkoušky 3 letých klisen nebo si udělat ZZVJ.

Když jsem vyšla ze školy, zúčastnila jsem se jedné hobby drezury a pak jsem začala spíš jezdit jako rekreační jezdec na své kladrubské krásce. Bohužel mě okolnosti donutily dát kobylku do Olomouce k mé dobré kamarádce, kde se má skvěle a má jednoho jezdce.

Po pár měsících jsem si řekla, že přeci nehodím jezdectví na hřebíček. Googlovala jsem a googlovala, až jsem narazila na soukromou stáj kousek od bydliště. A tady můj příběh pokračoval. Ve stáji se zaměřují především na všestrannost, mají vlastní krosovou dráhu, skokovou a drezurní jízdárnu. První návštěvou v nové stáji jsem projevila zájem spíš o tréninky než vyjížďky (rekreačně jsem jezdila dost dlouho) a ten den to přišlo.

První den (takový ten oťukávácí) po vyjížďce se šlo s dalšími koníky na drezurní trénink pod vedením Denči a já měla možnost zůstat jako divák a podívat se, jak to celé probíhá. Tiše jsem stála s otevřenou pusou a žasla. V tu chvíli se mi začalo honit hlavou, že x let rekreačního ježdění se na mě hodně podepsalo, že neumím jezdit a že nevím, zda opravdu jednou chci sednout na koně a jít na trénink - měla jsem strach, že se akorát ponížím, že mi to nepůjde a bude to propadák. Došlo na lámání chleba a přišel den D, kdy jsem šla na trénink. Vůbec jsem se necítila ve své kůži...

Tou dobou jsem jezdila na arabce jménem Safira, která byla výborně přiježděna mou kamarádkou Dášou, takže skvělá učitelka a já se mohla jen vozit, ale! Safirka mi nedala nic zadarmo a chtěla, abych se opravdu snažila. První trénink pod vedením Denči ze mě vše opadlo a já nechtěla přestat! Chtěla jsem pořád jezdit a dejte mi dalšího koně! Chci se podívat i na ostatní! Nikdy jsem nezažila tak skvělý a individuální přístup trenéra jako nám dává právě Denča. Vyhodnotí situaci, na co má koník a na co má jezdec. Využije příležitosti dobře přiježděného koně, aby nám ukázala nové věci a nebo vyhodnotí situaci tak, aby nám ukázala, jak s problémovým koníkem pracovat tak, abychom ho posouvali dál.

Byla jsem takový nadšenec do tréninků, že jsem začala jezdit na tréninky ještě s anglickým plnokrevníkem Lakarem, který zrovna potřeboval ukázat směr, jak správně na to. Takže Safira byla můj kůň učitel a školitel, kde jsme se s Denčou zaměřily na věci, které mi třeba s Lakarem nejdou tak, abych přesněji pochopila smysl cviku, jak to mám cítit a jak to mám dělat a to mi moc pomohlo se s Lakarem posunout dál.

Lakar měl problém s tím se uvolnit a dát hlavu dopředu a dolů a tím správně vyklenout hřbet. Musím Vám říct, pro mě to byla vidina běhu na dlouhou trať. Pořád jsem se s ním jen prala a neměla jsem sílu si ho ani protlačit holení. Uběhlo pár tréninků, opravdu pár a mě se najednou začalo jezdit dobře. Tolik fíglů, jemných a příjemných fíglů pro jezdce a koně, na které nás přivedla právě Denča, nás posunuly opravdu hodně daleko a Lakar se pro mě stal osudovým koněm, se kterým jsem si moc rozuměla. Ostatně foto níže - vlevo na začátku, vpravo později, mluví za vše :)

Zaměřily jsme se s Denčou také na lonžování - pro mě alchymie, ale pod jejím vedením se z toho pro mě stalo cvičení, které mi začalo dávat smysl a zjistila jsem, že je to opravdu potřeba. Lakar se během krátké chvíle posunul viditelně dopředu a pro mě to byla ještě větší motivace. Líbí se mi, že to, co nám Denča ukáže, můžeme využít a dál trénovat i na vyjížďkách nebo ve stáji a hlavně nás to posunuje dál i při skákání. Není to jen práce na jízdárně, milion cviků a jízdárenských povelů, ale je to i skvělé procvičování a uvolňovaní s celým koněm a to se mi líbí.. trénink není jen o ježdění, ale o tom, najít na koníkovi ztuhlé svaly a trochu je uvolnit.

Denča mi dala příležitost mít drezurní trénink i s její úžasnou kobylkou Cecilkou, která má vychozené ST a T drezury a na to jsem se opravdu těšila! Konečně si povozím zadeček! No musím vám říct, že zadeček jsem si opravdu povozila, ale zároveň mi jeden trénink s Cecil otevřel i oči. Všechno naprášila a to stačila jen pobídka do klusu a z klusu se stalo ustupování na holeň - člověk tak přišel na to, že má jednu holeň silnější nebo že nemám rovnováhu takovou, jakou bych měla mít. Děkuji za tuto příležitost, která mě posunula o kousíček dál.

Mezi tím, když jsou zrovna přátelé v práci a vychází trénink, tak mám možnost jet s jejich koníky. Jezdím s mladým valáškem Valentýnkem a zkušeným valáškem Magickem.

Denči tréninky mají jeden cíl a to je spokojenost a uvolněnost jezdce i koně co nejpříjemnějším způsobem. Jsem ráda za to, že mám možnost mít Denču ve svém životě ať už jako trenérku nebo jako kamarádku. Posouvá mě jak z hlediska koní tak i soukromí dál, než jsem si kdy myslela, že zvládnu. Je pro mě obrovskou inspirací. Deni, moc děkuji!