Přechody - krok za krokem

aneb Jak na to od úplného začátku

V tomto článku si ukážeme, jak pracovat na přechodech od úplného začátku, krok za krokem od nejjednodušších změn ruchů a chodů až po náročnější přechody. Během celého jezdeckého výcviku zaměřeného na přechody je kladen důraz na práci s rámcem koně a délkou jeho kroků či cvalových skoků. Nezáleží na tom, zda máme mladého nebo staršího, již nějakou dobu ježděného koně. Rozhodneme-li se jezdit jinak a změnit způsob, jakým na přechodech pracujeme, cesta je bez ohledu na zkušenosti a věk koně stejná. Následující kroky pouze a jen předpokládají, že je kůň obsednutý a dokáže se pod jezdcem pohybovat alespoň v kroku. Vůbec nevadí, pokud si u remonty zprvu budeme pomáhat vedoucím koněm před sebou nebo pomocníkem ze země. 

Všechny přechody jezdíme na těchto liniích:

• velké kruhy - ty již většina koní zná z práce ze země a na lonži, pohyb po nich jim tedy není cizí, mají již pravděpodobně vybudované odpovídající svalstvo (před samotným obsednutím koně se doporučuje pracovat alespoň na lonži v kroku a klusu minimálně 2 měsíce). Všechny změny ruchů i chodů proto začínáme jezdit vždy na velkých kruzích (průměr 20 metrů) a dbáme na tvar a velikost kruhů. Přesnost projíždění linií je i při práci na přechodech důležitá, protože koně vede k postupnému získávání a udržení rovnováhy a odpovídajícího sestavení. Zároveň slouží jezdci jako kontrola, zda a v jaké míře kůň respektuje jeho pomůcky, 

• dlouhých i krátkých stěnách jízdárny  - po velkých kruzích ne vždy zrovna vítaná změna, mění se totiž nejen pomůcky pro vedení koně, ale vyžaduje se i srovnání na dlouhých stěnách (plec vpřed) a poctivé projíždění rohů, 

• diagonálách - u kterých je nutné nezapomínat, že součástí celé této jízdárenské figury je celá krátká stěna a roh před diagonálou a roh a celá krátká stěna po diagonále, přičemž právě to, jak projedeme krátkou stěnou a rohem nám buďto pomůže nebo naopak zkomplikuje projetí diagonály, následného rohu a krátké stěny,

• středové čáře - u které je princip obdobný jako u diagonál. Ke korektnímu projetí středové čáry patří neodmyslitelně opět projetí rohu (po dlouhé stěně těsně před obratem na středovou čáru) a korektní projetí obratu na středovou čáru. 

Při projíždění všech výše uvedených linií se držíme pravidla, že do rohů koně vedeme v pomalejším tempu, v kratším rámci. Na dlouhých rovných liniích jezdíme naopak co nejlépe vpřed, avšak bez prodloužení kroků či skoků, není-li samozřejmě požadováno, bez chvátání či loudání se. Nepatrné kymácení se na rovných liniích značí nedostatek rovnováhy, kterou kůň získá postupem času. Výraznější kymácení řešíme ježděním ,,dopředu a dolů" a prací na zaoblených liniích (prací s přirozenou křivostí koně), případně si ověříme, zda koně svými pomůckami neblokujeme v pohybu dopředu (máme zatnuté svaly, držíme se kolenem, tiskneme stehna do sedla, ruce nejdou s pohybem nebo táhnou směrem dozadu, atd.). Není neobvyklé, že jsme to my jezdci, kdo bere pohybově nadaným koním krásu jejich chodů! Takže se kousněme do jazyka a trochu více jim věřme ;)

Četnost přechodů je dána tím, co který kůň konkrétně potřebuje, obvykle nám však bohatě postačí 1 - 3 změny na velkém kruhu, 2 kombinace krátká x dlouhá stěna, 2 kombinace krátká stěna x diagonála a 1 středová čára. 

I. ,,Přidat - zkrátit" v kroku

Úplným úvodem pro práci na přechodech jsou přechody ,,přidat - zkrátit" v kroku. Jde o změny mezi krokem na kontaktu / na otěži a vytažením se dopředu a dolů. Cílem je zřetelně viditelný rozdíl mezi dobrým středním krokem na otěži / na přilnutí a vytažením se dopředu a dolů na dlouhou otěž při zachování spojení s rukou jezdce. Ve vytažení se dopředu a dolů se kůň výrazně předkračuje, vykračuje volně z plecí, pracuje hřbetem, přičemž hlavu a krk nese co nejníže nad zemí. Nos je před kolmicí, nikoliv za ní. Změny zprvu jezdíme jen na pocit jezdce a až poté je postupně zvýrazňujeme. Práci na těchto přechodech můžeme zařadit do pravidelné rutiny krokování na začátku tréninkové lekce a zařadit do ní i přechody do zastavení včetně klidného stání a znovu vyjetí vpřed, ať už do středního kroku nebo do volného kroku ve vytažení se dopředu a dolů. 

Cvičit začínáme z pozice dopředu a dolů na zahozené nebo dlouhé otěži (dle stupně výcviku koně). Posbíráme ho na otěž (odžvýknout a odkývnout na kolmici), napřímíme ho (poloviční zádrž) a pohybujeme ho v co nejlepším kroku dobře dopředu - ruce jdou s pohybem koně. Po několika krocích, pokud je to potřeba, koně znovu odžvýkneme a nabídneme otěž do vytažení se dopředu a dolů. Pokud je u nás toto cvičení teprve v plenkách, postačí, když kůň pouze odžvýkne a odkývne na kolmici, poté jej můžeme pustit do vytažení se a zahodit otěže. Systematicky pak dále pracujeme na tom, aby kůň vydržel po odžvýknutí a odkývnutí na otěž stále více a více kroků a aby si při vytažení dopředu a dolů udržel spojení s rukou jezdce. 

Linie v praxi (vše jezdíme stejnoměrně na obě ruce):

• 1 - 3 tyto změny na velkém kruhu, na každou ruku,  

• krátká stěna na otěži ve středním kroku, dlouhé stěny ve vytažení se dopředu a dolů -> koně do vytažení se pouštíme až po korektním projetí rohem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem ve stopě dlouhé stěny. Na otěž jej sesbíráme těsně před koncem dlouhé stěny tzn. obě změny provádíme na dlouhé stěně, 

• krátkou stěnu a roh na otěži, diagonálu ve vytažení se dopředu a dolů. Koně pouštíme do vytažení se až po korektním projetí rohem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem na linii diagonály. Na otěž jej sesbíráme těsně před koncem diagonály tzn. obě změny provádíme na diagonále, 

• před rohem a polovinu krátké stěny včetně obratu na středovou čáru na otěži, na středové čáře vytáhnout dopředu a dolů. Koně pouštíme do vytažení se až po korektním projetí obratem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem na linii středové čáry. Na otěž jej sesbíráme těsně před koncem středové čáry tzn. obě změny provádíme na středové čáře.

Na videu níže lze vidět méně patrné (takto to může vypadat, když s přechody začneme) rozdíly mezi oběma ruchy i rámci. Pravidelné a důsledné opakování těchto změn časem způsobí, že budou oba ruchy i rámce stále více a více viditelně rozdílné. Jezdec tak koně postupně vede ke stále výraznějšímu zkrácení rámce i kroků v kroku, avšak při zachování čtyřtaktu. Kůň se na kontaktu / na otěži nesmí vlnit - ohýbat hlavu a krk na jednu či druhou stranu, vypadávat plecí, dávat záď dovnitř. Stane-li se to, je potřeba koně ihned pomocí rukou a nohou srovnat před sebe i pod sebou tak, jak je třeba. 

Tato úvodní práce v kroku bohatě dostačuje pro splnění požadavků drezurních úloh stupně Z a některých úloh stupně L. Na stupni L je již v některých úlohách požadováno shromáždění v kroku, které však souvisí s obraty okolo zádě, přechody do cvalu z kroku případně s polovičními piruetami v kroku.

IIA. ,,Přidat - zkrátit" v klusu

Výše uvedené následně učíme koně i v klusu. Pohybuje-li se kůň v klusu stabilněji v pozici dopředu a dolů, v pravidelném tempu a přesně po liniích, na kterých přechody požadujeme, můžeme s těmito změnami začít. Princip je stejný jako v kroku, jde o změny mezi klusem na kontaktu / na otěži a vytažením se dopředu a dolů. Cílem je zřetelně viditelný rozdíl mezi dobrým pracovním ruchem v klusu na otěži / na přilnutí a vytažením se dopředu a dolů na dlouhou otěž při zachování spojení s rukou jezdce. Ve vytažení se dopředu a dolů se kůň poctivě došlapuje, pohybuje se od zádě přes hřbet v rovnováze, přičemž hlavu a krk nese co nejníže nad zemí. Nos je stejně jako v kroku před kolmicí, nikoliv za ní. Změny zprvu jezdíme jen na pocit jezdce a až poté je postupně zvýrazňujeme. 

Cvičit začínáme z pozice dopředu a dolů na zahozené nebo dlouhé otěži (dle schopností koně). Posbíráme ho na otěž (odžvýknout a odkývnout na kolmici), napřímíme ho (poloviční zádrž) a pohybujeme ho v co nejlepším rytmu dobře dopředu. Po několika krocích, pokud je to potřeba, koně znovu odžvýkneme a nabídneme otěž do vytažení se dopředu a dolů. Pokud je u nás toto cvičení teprve v plenkách, postačí, když kůň pouze odžvýkne a odkývne na kolmici, poté jej můžeme pustit do vytažení se a uvolnit otěže. Systematicky pak dále pracujeme na tom, aby kůň vydržel po odžvýknutí a odkývnutí na otěž stále více a více klusových kroků a aby si při vytažení dopředu a dolů udržel spojení s rukou jezdce. Celé cvičení jezdíme zprvu jen v lehkém klusu a můžeme do něj zakomponovat přechody a změny ruchu v kroku. 

Linie v praxi (vše jezdíme stejnoměrně na obě ruce):

• 1 - 3 tyto změny na velkém kruhu, na každou ruku, 

• krátká stěna na otěži v pracovním ruchu, dlouhé stěny ve vytažení se dopředu a dolů -> koně do vytažení se pouštíme až po korektním projetí rohem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem ve stopě dlouhé stěny. Na otěž jej sesbíráme těsně před koncem dlouhé stěny, tzn. obě změny provádíme na dlouhé stěně,

• krátkou stěnu a roh na otěži, diagonálu ve vytažení se dopředu a dolů. Koně pouštíme do vytažení se až po korektním projetí rohem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem na linii diagonály. Na otěž jej sesbíráme těsně před koncem diagonály tzn. obě změny provádíme na diagonále,

• před rohem a polovinu krátké stěny včetně obratu na středovou čáru na otěži, na středové čáře vytáhnout dopředu a dolů. Koně pouštíme do vytažení se až po korektním projetí obratem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem na linii středové čáry. Na otěž jej sesbíráme těsně před koncem středové čáry tzn. obě změny provádíme na středové čáře.

V drezurních úlohách od stupně Z dále se setkáme nejčastěji s 20ti metrovým půlkruhem a ,,nechat vytáhnout otěže". Mějme toto na paměti a snažme se, aby nám změny mezi klusem na otěži a klusem v pozici dopředu a dolů trvaly co možná nejkratší dobu, avšak se zachováním maximální plynulosti a jemnosti vůči koni. 

IIB. ,,Přidat - zkrátit" v klusu

Výše uvedené změny mají i svou druhou, pokročilejší variantu. Jakmile ji kůň dobře zvládá, tedy viditelně pracuje s rámcem, nabízí prodloužení klusových kroků ve vytažení se dopředu a dolů a udrží relativně stabilní spojení s rukou jezdce, můžeme se posunout dál. Princip je stejný, rozdíl je jen v tom, že namísto vytažení se dopředu a dolů koni nabídneme jen o něco delší otěže a necháme ho klusat v prostornějším klusu ve vzpřímenější pozici. Zkrácení klusu pak provádíme výhradně sedem, nikdy koně nezadržujeme rukama. Otěže si však zkrátíme, aby byl kůň veden k výraznějšímu zkrácení rámce, tedy i krku. 

Cvičit začínáme z dobrého pracovního ruchu, kůň je na kontaktu, na otěži. Sáhneme po otěžích a malinko je zkrátíme, ruce však neblokují pohyb vpřed (ruka zůstává tzv. lehká). Kůň by měl zareagovat odžvýknutím a zkrácením se v krku. Současně s tím dáme poloviční zádrž a plynule zpomalíme tempo klusu, rytmus však musí zůstat zachován. Po pár krocích zádrž zcela uvolníme, nabídneme koni o něco delší otěže a necháme jej samovolně vyklusat lépe vpřed. Při ježdění v lehkém klusu platí, že čím delší kroky má kůň udělat, tím výše nad sedlo se zvedáme a opačně. Vše jezdíme opět zprvu pouze na pocit, až poté změny zvýrazňujeme. Cílem je zřetelný rozdíl mezi dobrým pracovním ruchem na otěži / na přilnutí a prodloužení klusových kroků a rámce (ještě ale ne střední nebo dokonce prodloužený klus). 

Linie v praxi (vše jezdíme stejnoměrně na obě ruce): 

• 1 - 3 tyto změny na velkém kruhu, 

• krátká stěna na otěži v kratším rámci s kratšími kroky, dlouhé stěny v prodloužení kroků i rámce -> koně do prodloužení klusových kroků pouštíme až po korektním projetí rohem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem ve stopě dlouhé stěny. Do zkrácení ho vedeme těsně před koncem dlouhé stěny, tzn. obě změny provádíme na dlouhé stěně,
• krátkou stěnu a roh v kratším rámci s kratšími kroky, diagonálu v prodloužení kroků i rámce. Koně pouštíme do prodloužení až po korektním projetí rohem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem na linii diagonály. Do zkrácení ho vedeme těsně před koncem diagonály, tzn. obě změny provádíme na diagonále,
• před rohem a polovinu krátké stěny včetně obratu na středovou čáru v kratším rámci s kratšími kroky, na středové čáře kroky i rámec prodloužit. Koně pouštíme do prodloužení až po korektním projetí obratem v okamžiku, kdy bude celým svým tělem na linii středové čáry. Do zkrácení ho vedeme těsně před koncem středové čáry, tzn. obě změny provádíme na středové čáře.

Na videu níže jsou tyto změny ježděny na mladém koni a jsou zatím málo viditelné. Mladým koním a koním, kteří s těmito přechody začínají, se zprvu do prodloužení nechce, bývají línější a nějakou dobu neumějí možnosti vyklusat prostorněji vpřed využít. Ačkoliv nás to vede k tomu koně pobízet vpřed, snažme se tomu vyhnout a spíše čekejme, až kůň na možnost prodloužit rámec a kroky přijde sám. Netrvá to dlouho a vynaložená trpělivost se nám 100% vrátí. 

V drezurních úlohách stupně Z se setkáme s požadavkem ,,klusové kroky prodloužit", což je cílem této práce. Postupem času, opakováním těchto přechodů a zvýrazňováním obou ruchů se kůň naučí zkracovat a natahovat stále výrazněji, jak ve svém rámci, tak v krocích / skocích. 

Prodloužení se požaduje jak v lehkém tak ve vysezeném klusu, tudíž jakmile kůň zpracuje tyto změny v lehkém klusu, posuneme se ke změnám mezi vysezeným klusem v pracovním ruchu a lehkým klusem v prodloužení. Finále je pak o tom, provádět tyto změny pouze ve vysezeném klusu (u mladých koní s tím doporučuji počkat co nejdéle to půjde a jezdit je z většiny v lehkém klusu). Také do těchto změn je možné zakomponovat přechody a změny v kroku případně přechody do zastavení. Kůň by již v této fázi výcviku respektive práci na přechodech měl být schopen reagovat na pomůcky jezdce natolik, že bude schopen vyklusat i ze zastavení a přejít z pracovního klusu zpět do zastavení. A to se nám do drezurních úloh, uznejme sami, bude náramně hodit! :) 

pokračování zase příště :)