Janča a Magic Moment

Můj "život s koňmi" začal takřka v embryonálním věku, kdy moje mamka se mnou jezdila do pozdního těhotenství. Těžko říct, zdali láska ke koním byla tímto obdobím nějak ovlivněna. S jistotou ale vím, že ten, kdo mě v pozdější době ovlivnil, byla právě ona, která mě brala od dětství ke koním. Ze začátku to bylo jen koukání, sahání si na koně, přirozeně to pak přecházelo v touhu být s nimi v blízkosti, sednout si na ně, snažit se s nimi navázat užší kontakt. Samozřejmě se mi to vyplnilo a jak šel čas, tak jsem jezdila pod jejím vedením a pod různými jinými jezdeckými autoritami, které mě naučily jezdit.

Ovšem po zdolání základního výcviku jezdce jsem se plácala v samostatném ježdění bez dohledu trenéra, snažila jsem se zlepšovat sama od sebe či od kamarádek. Delší dobu jsem tedy byla bez trenérského výcviku a bez korekce mého ježdění. Po delší době jsem si konečně splnila svůj sen. Pořídila jsem si koně. Svého prvního koně jménem Magic Moment. Čekala jsem na něj dlouho a trpělivě. Teď vím, že jsme se vybrali navzájem. Trvalo rok, než jsme si na sebe zvykli a začali se doplňovat a důvěřovat si. Práce a užívání si volného času s ním mě neskutečně baví, už jen díky tomu, jakou má skvělou povahu, úžasný charakter, je důvěřivý a nezákeřný. Magic je ochotný obzvlášť k práci ze země, kdy jen čekám až začne dělat stojku na hlavě. 

Jak už to tak bývá, tak když si člověk pořídí nového koně, musí zjišťovat a prozkoumávat jak na něj 😊 Jak se mu vloupat do jeho stylu ježdění, jak ho trochu upravit pro vlastní společné ježdění, jak ho přemluvit ke spolupráci a jak ho přesvědčit k tomu, aby ho to samotného se mnou bavilo. To vše trvá neskutečně dlouhou dobu, bohužel to obnáší trénink, po kterém má člověk rozpolcené pocity, trénink, kdy si pak říkám, tak to jsem neudělala dobře, ale většinou by měly převažovat příjemné pocity, když chceme, aby to postupovalo k cíli a harmonii společného bytí.

To hlavní gró pro člověka, který sám od sebe nedokáže již postupovat ve zlepšování, je důležité si nechat pomoci a najít si někoho, kdo mu bude sedět. Někoho, s kým si bude rozumět, navzájem se pochopí, respektují, vidí, že spolu se posouvají a mají, byť třeba pomalu, dobré výsledky. Díky holkám z JK Karlštejn jsem našla skvělou, milou a trpělivou, empatickou, zároveň disciplinovanou duši v podobě Denči Ptaszkové. Denča na Karlštejn již nějakou dobu dojíždí trénovat a já jsem moc ráda za to, že jsem mohla přistoupit do jejího tréninkového svěřenectví. Díky ní jsem se naučila vnímat Magica trochu jinak než doposud a našly jsme novou cestu, jak s ním jezdecky splynout. Lépe řečeno pracovat na tom, jak s ním jezdecky splývat.

S Denčou vidím po každém tréninku pokrok, vidím změnu. Nejenže odcházím z tréninku plná dojmů, ale odcházím s nabytými vědomostmi, které mohu aplikovat i sama, když zrovna není trénink. Denča pozná, když celý týden nepřiježďuji, stejně tak pozná a pochválí, když ano. Každý trénink děláme něco jiného a postupným splňováním jednotlivých kroků, které si předem řekneme, se snažíme dojít k finálnímu požadovanému výsledku. Dále Denča disponuje znalostí práce ze země s koněm, která výrazně přispívá k rychlejšímu uvolnění koně a tedy celkové spolupráci s jezdcem. Jsem opravdu vděčná, že jsem se s Denčou poznala, sblížila a budeme spolu spolupracovat i nadále. Je to člověk, který přijede podpořit a poradit i na závody, předává své informace, jak nejlépe umí. Za to, jaká je, jsem moc vděčná.