Denča, Vendulka a Baby

Denisu jsme požádaly o spolupráci a pomoc ve chvíli, kdy naše 4letá kobylka byla, po neúplně šťastných začátcích a zkušenostech, bez sebevědomí, vyděšená, roztěkaná, ve stresu a s náznaky lehce agresivního chování v boxe. Při lonžování utíkala z kruhu (v areálu bohužel není kruhovka) a kobyla se stavěla proti lonžující osobě, dokázala "urvat" karabinku od lonže atd. Pod sedlem vzdorovala třískáním hlavou a stavěním se na zadní s tím, že jezdec lítal vzduchem a kobylka byla ještě více vylekaná. Chvílemi nejezditelný kůň, a to přes svůj nízký věk ještě nebyla vůbec žádný drobek a tintítko, takže 50 kg jezdkyně měla co dělat😊

Preventivně jsme řešily zdravotní stav - zuby, fyzio, udidlo, sedlo. Vše se zdálo být ok. Není asi potřeba popisovat naše pocity - zoufalství a frustraci, ale nechtěly jsme to vzdát. Bylo nutné začít znovu a jinak. V podstatě od základu. Byly jsme odhodlané zkusit cokoli, co nám a zejména kobylce pomůže. Prvním krokem, na kterém jsme se s Denisou dohodly, byla práce ze země. Denča systematickým a pravidelným, téměř každodenním výcvikem a s trpělivostí sobě vlastní, kobylku učila prvky TRT Method, která pomohla Baby nejen začít znovu důvěřovat osobě, která s ní pracovala, ale také najít jistotu sama v sebe. Ve svých reakcích na konkrétní podněty, ve svém postoji a rovnováze - a pomalu to začalo jít. Ukázalo se, že kobylka je vnímavá, spolupracuje - někdy méně, někdy více ochotně, ale výrazně se zlepšuje její psychika, soustředění a zvyšuje se důvěra k člověku obecně.

Souběžně jsme začaly pracovat na zlepšení chování na lonži. Krušné začátky, kdy kobyla vláčela Denču po jízdárně a ta byla uhnaná více než kůň, začaly střídat postupné úspěchy. Kobylka začala pěkně reagovat na řeč těla a hlasové pomůcky, začala respektovat lonžování na kruhu v pravidelném tempu v požadovaných chodech. Stále bylo ale potřeba pracovat na uklidnění kobylky tak, aby pochopila, že trénink není mučení a stres, ale může to pro ni být i zábava. Tomu napomohly i vyjížďky do terénu. Denča s Cecilkou, jako vodičem, byly úžasní parťáci a tak i naše kobylka začala v relativním klidu zvládat vyjížďkové "bubáky" - srnky, divoká prasata, běžci, psi, auta a mnohé další.

Ke zlepšení psychické pohody výrazně přispělo skákání ve volnosti. Denisa opět zvolila pozvolné stupňování náročnosti z počátku "skůčků" a kratších skokových řad. A protože kobyla je skokan, bylo to to "pravé ořechové" a ohromná zábava. Jejímu kozlování a vyhazování z najednou pochopené volnosti jsme se s Denčou upřímně smály. Další meta pak byla práce pod sedlem, ke které předcházející výcvik směřoval. Opět po malých krocích a za postupného zvyšování náročnosti a za neustálého vymýšlení optimálního postupu ze strany Denisy, která se permanentně dále vzdělávala a hledala, jak ještě Baby pomoci najít optimální cestu. Vše s námi probírala a diskutovaly jsme o tom, jak nejlépe pokračovat dál.

Bohužel naši tréninkovou spolupráci s Denčou přerušil její odchod do jiné stáje, což jsme obrečely, ale... na základech, které máme od Denči, stále stavíme a pokračujeme. Denča naučila mnoho věcí nejen naši kobylu, ale i nás a za to jsme moc, moc vděčné. Stále pracujeme na provazové ohlávce se žlutým deštníkem, šustícími sáčky, těstovinami ve skleničce 😊 a i když jsme terčem posměchu, kobyla nám svým chováním dokazuje, že všechno tohle má smysl.

Na začátku práce s Denisou jsme se radovaly z maličkostí, které jsou pro ostatní možná samozřejmostí, ale pro nás byl každý malý krůček posunem a bylo potřeba to tak brát. S typem a charakterem naší kobylky to chtělo čas, trpělivost, přemýšlení a důslednost. To ale možná platí pro všechny, kdo mají "svého milovaného" koně a ne jen závodní stroj. A dnes? Máme před sebou mnoho a mnoho práce, je to pořád mladý kůň, který to stále zkouší a hledá svoje místo, ale již dnes díky Denise a naší další práci máme "jinou" kobylu.

PS: Denča je skvělá mentorka jak pro koně, tak pro jejich jezdce a když s něčím potřebujeme pomoci, alespoň na dálku konzultujeme a vždy to má smysl. Prostě supeeeer!